Přišel nám dopis, který byl plný nejistoty, s kapkou nedůvěry, zda my jsme ti praví, kdo do říše harmonii vrátí..
Nevěřili jsme, vždyť my jsme k tomu určeni.
Vrátili jsme se ve vzpomínkách zpět a pohlédli na obraz, který nám ukázal, jak moc harmoničtí jsme i my, navzájem.
A tento pohled nás vyvedl z domnění, že se snažíme harmonii šířit. Náš obraz byl rozostřen a my dumali, proč tomu tak je.
Nespolupracujeme? Navzájem se nerespektujeme? Nevnímáme se? Dohadujeme?...
Tak jsme s tím zkusili něco udělat.
Zkoušeli jsme na sobě i na ostatních hledat to hezké, co jsme poté napsali na záda dané osobě, kterou to těšilo.
Společně jsme dále zkoušeli činnosti na spolupráci, na komunikaci mezi s sebou, na důvěru..
Závěrem jsme se zkusili vcítit do ostatních, porozumět jim..
Po dnešním dni doufáme, že naděje umírá poslední.. a že my jsme ti, kteří vrátí do říše harmonii!
Múza hudby v minulosti políbila již několik živých bytostí, ze kterých se časem staly známé osobnosti. A my jsme se je snažili vypátrat.
Byli jsme svoláni vrchním vyšetřovatelem, dozvěděli jsme se, že důležitá data a důvěrné informace o hudebnících byly odcizeny a my měli s pátraním pomoci.
Navštívili jsme osoby spřízněné s hudebníky, například služku, sousedku, neteř, spolupracovníka a dozvěděli jsme se nová fakta. Též jsme vyslechli tzv. informátory obecné, což byl knihovník, malíř, archivář a lékařský institut.
Z nahromadělých informací jsme identifikovali čtyři hudební skladatele, které políbila Múza hudby, a to Bedřicha Smetanu, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů.
Třeba i někoho z nás políbí múza a staneme se hudebními mistry minimálně takových rozměrů, jako naši čtyři znovuobjevení velikáni.
Fotogalerie zde PÁTRÁNÍ
Chtěli jsme ji vidět.
Chtěli jsme ji přivolat.
Chtěli jsme se dozvědět víc.
Proč.
Proč zasela do lidí zlo.
Co jí k tomu vedlo.
Mysleli jsme si, že bychom si promluvili.
A třeba přišli na řešení, jako tomu bylo u flétny a bubínku.
Tančili jsme, do rytmu se kroutili, předváděli taneční kreace, dokonce došlo i na battle holky vs kluci.
Nic.
Nacvičili jsme i krátkou choreografii v domnění, že dorazí.
A nedorazila.
Múza tance nedorazila.
Možná jednou dorazí.
Možná, čím víc lidí bude tančit, tím větší je šance, že se vrátí.
A my se dozvíme víc.
Tento projektový den jsme se osobně sešli s dirigentem orchestru. Rozmlouval s námi a připomenul nám, co už víme o zvuku, tónu, melodii a tichu.
Tušili jsme, jak těžkou má dirigent práci a nakonec jsme si to i potvrdili při zkoušce na vlastní kůži u hry Na tajného dirigenta.
Sami jsme se ocitli na zkoušce opravdového orchestru, kdy jsme byli svědky hádky mezi nástroji. Konkrétně mezi flétnou a bubínkem. Flétna chtěla být v orchestru nástrojů slyšet co nejvíce a první, komu se to nelíbilo, byl bubínek, ke kterému se přidaly i ostatní hudební nástroje. Nakonec všichni naštvaně opustily orchestr.
My byli z celé situace rozladěni a poté jsme objevili roztroušené noty, po kterých jsme se vydali v domnění, že bychom mohli pomoci vyřešit vzniklý konflikt.
Roztroušené noty nás dovedly až ke dvoum citátům, konktrétně: "Hudebník, který chce, aby jeho nástroj byl co nejvíce slyšet, je záhubou každého orchestru." a druhý: "Kdo chce pochopit hudbu, nepotřebuje ani tak sluch, jako srdce."
A my pochopili už to, co jsme tušili. Že pokud chtějí spolu flétna i bubínek tvořit hudbu, musí spolupracovat. Jen, jak je teď najdeme?
Pomocí nás a lana jsme vytvořili bez mluvy obrazec - takový bezpečný prostor pro řešení neshod, a když se ti dva objevili, společně jsme došli k závěru, že v hudbě a nejen v té, je v určitých chvílích potřeba spolupracovat a táhnout za jeden provaz.
Více fotodokumentace zde - PROJEKTOVÝ DEN
Snažíme se.
Snažíme se dostat svět opět do harmonie.
Od počátku, tedy od ticha, po zvuk, skrz tón se snažíme dostat k melodii.
Ke kouzelné melodii, která snad odemkne "desku" a všechno se začne k dobrému obracet.
Bylo třeba poslouchat a hlavně naslouchat.
Rozeznávat zvuky věcí, zvuky zvířat a poslouchat hlas vlastního srdce a dechu.
Poznat vlastnosti tónu a tóny získat a poskládat do melodie a tu pak vzkřísit.
A my ji vzkřísili při společném přespávání ve škole pod hvězdnou oblohou v kruhu při hře na skleněné baňky - skleničky.
Jak to vypadá, když to neladí, jsme na vlastní uši slyšeli v pondělí na slavnostním zahájení, kdy nám nelíbý zvuk doslova skřípal v hlavě.
A pak přišlo to, co přišlo, a udělalo to, že hrající desku rozbilo, a odešlo.
A my se ptali a nevěděli.
A na vlastní kůži si sami zkusili, jaké to je, když to v různých situacích a v rozličném prostředí neladí mezi námi při každodenních činnostech, při denní rutině, při nám velmi blízcích momentech.
My si ty situace sami zahráli, prožili, zkusili a pak jsme o nich i hezky mluvili.
Ale přesto jsme v hlavě měli tolik nezodpovězeno, tolik neznáma, až jsme objevili to, co naši zvědavost uspokojilo.
Už jsme moudřejší a skládačka posledních událostí do sebe pomalu zapadá.
V gramofonu, který hrál na slavnostním uvítání prvňáků a na zahájení školního roku, jsme nalezli starý dopis, ve kterém bylo napsáno toto:
Pokud tento dopis čtete, je naděje, že vše bude zase tak, jak má být.
Dopis byl nalezen a já věřím, že je ve správných rukách.
Jsem múza hudby Euterpé a jsem jednou z těch, která ve vás lidech vzbudila cit a vědomí sebe sama.
Kdysi dávno vdechl velký titán Prométheus prvním lidem život a společně se mnou a můzou tance Terpsichoré pro ně stvořil zemi.
Srdcem naší země byla životadárná deska, která se v pohybu točila, hrála, tepala a vše bylo dlouho v naprosté harmonii.
Avšak časem múza tance začala pociťovat méněcennost, domnívala se, že již není tolik potřebná, že ji lidé přestávají uctívat a zasadila semínka zla do lidských bytostí. Ta klíčila, sílila a deska začala skřípat, přeskakovat, až se úplně zastavila a s ní i život v celé naší zemi.
Zůstali jen lidé bez duší a bez citu bloudící bez cíle, bez myšlenek, bez radosti.
Tento stav trvá a já vás tímto dopisem prosím o pomoc nás i vás v budoucnu. Prosím, pomozte nám.
Společně jsme vydedukovali, že to, co v pondělí přišlo mezi nás a surově rozbilo hrající desku v gramofonu, bylo ztělesnění nastřádané zlosti, závisti a strachu múzy tance, která se bála, že by někdo mohl změnit stav takový, jaký ji vyhovuje a mohl by lidi z bloudění vysvobodit.
A přesně to my máme po získání všech informací v plánu. Znovu obnovit rozbitou desku, aby mohla hrát, točit se, aby se lidé probudili, nabyli vědomí, cit a vše bylo v opětovné harmonii.
Tak nám držte palce, máme po zbytek školního roku co dělat.
Fotogalerie KDYŽ TO NELADÍ
Noty, klíče, hudební nástroje, osobnosti spjaté s hudbou, hudební styly, žánry, hudební komponenty, desky, sluchátka…
Hudba všude, v každém koutu naší školy.
Ne, nejsme hudební škola, nepředělali jsme ŠVP, nestala se z nás během prázdnin umělecká škola zaměřená na hudba.
Jsme stále vaše ZŠ Plavsko.
Jste zvědaví, o co půjde?
Sledujte naše stránky v sekci Projekty, kde budeme průběžně zveřejňovat naše letošní hudební dobrodružství.
Nyní alespoň nakoukněte na výzdobu školy, která s projektem souvisí.
Něco končí a něco nového začíná.
Pravidla jsou pravidla, hra skončila a olympijský oheň uhasl.
My si do své nové etapy odnášíme plno společných chvil, snahy hrát FairPlay, nové poznatky o sportovních legendách, možnost držet v ruce pravé olympijské medaile a skutečnost, že jsme měli tu čest na vlastní kůži prožívat celý rok naši školní olympiádu v Plavsku.
OHEŇ UHASL
Člověče, človíčku, kamaráde, nezlob se.
Ono je to někdy těžké nezlobit se při hře na sebe, na pravidla, na spoluhráče, na celý svět, ale pokud pocit zloby pocítíme a zkusíme s ním pracovat, můžeme ho příště zvládnout lépe.
A my na sobě pracovali, zkusili jsme si zahrát obří Člověče, nezlob se za pomoci nás - figurek, a aby toho nebylo málo, procvičili jsme si i své mozkové závity pomocí tajenky s olympijským tématem po cestě přírodou.
Jak nejlépe ovládnout svůj vztek, než se projít na čerstvém vzduchu, zrelaxovat se, převést myšlenky jinam, zopakovat si již osvojenEU a případně se něco nového naučit?
Fotogalerie ČLOVĚČE, nezlob se
V pátek nás čekal projektový den na téma PARALYMPIÁDA.
Řekli jsme si základní informace o sportovcích z ČR, zkusili jsme rozvést debatu nad tím, jaké to může být sportovat s omezením.
O hendikepu jako takovém jsme uvažovali, zda mohl vzniknout po nehodě či zranění, nebo se s ním již sportovci narodili a na závěr jsme rozdělili do skupin.
Našim cílem byla zkouška pěti stanovišť představující paralympijské disciplíny.
Byl to volejbal v sedě, hokej na skate, boccia s pomocí roury, lukostřelba s omezenou hybností a fotbal s cinkajícím míčem.
Na závěr jsme si zkusili vybavit dnešní zážitky, pocity, znovu si to prožít a za pomoci výtvarné techniky jsme vše přinesli na papír.
Svá díla jsme posléze vystavili.
PARALYMPIÁDA
Se soumrakem jsme se stali aktéry olympijského rituálu zapalování ohně.
celá fotogalerie je zde: 
