Přišel nám dopis, který byl plný nejistoty, s kapkou nedůvěry, zda my jsme ti praví, kdo do říše harmonii vrátí..

Nevěřili jsme, vždyť my jsme k tomu určeni.
Vrátili jsme se ve vzpomínkách zpět a pohlédli na obraz, který nám ukázal, jak moc harmoničtí jsme i my, navzájem.

A tento pohled nás vyvedl z domnění, že se snažíme harmonii šířit. Náš obraz byl rozostřen a my dumali, proč tomu tak je.

Nespolupracujeme? Navzájem se nerespektujeme? Nevnímáme se? Dohadujeme?...

Tak jsme s tím zkusili něco udělat.

Zkoušeli jsme na sobě i na ostatních hledat to hezké, co jsme poté napsali na záda dané osobě, kterou to těšilo.

Společně jsme dále zkoušeli činnosti na spolupráci, na komunikaci mezi s sebou, na důvěru..

Závěrem jsme se zkusili vcítit do ostatních, porozumět jim..

Po dnešním dni doufáme, že naděje umírá poslední.. a že my jsme ti, kteří vrátí do říše harmonii!